MÝTUS O STVOŘENÍ
Jak vznikla Plochozem
Sto let tvoření
Na počátku nebylo nic než tma a ticho. Sto let pak Bůh tvořil Plochozem.
- I. V prvním desetiletí vytáhl Bůh z prázdnoty plochý kotouč země, pevný jako kámen a rovný jako hladina.
- II. Ve druhém ho obklopil mořem, aby měl svět břeh a lidé věděli, kam až smějí dojít.
- III. Ve třetím zvedl z moře zemi, pokaždé jinou: jeden ostrov, dvě pevniny, rozeseté ostrovy nebo kruh země kolem vnitřního moře, a vtiskl jí údolí, pláně a pobřeží.
- IV. Ve čtvrtém vyzdvihl hory a do tří z nich vložil oheň, aby země nezapomněla, že je živá.
- V. V pátém pustil po svazích řeky a do nížin nalil jezera sladké vody.
- VI. V šestém zavěsil nad kotouč slunce a měsíc a dal jim dráhy, po nichž krouží dodnes.
- VII. V sedmém určil, že rok bude mít 360 dní a že se roky budou střídat ve čtyřech obdobích: jaro obnovy, léto hojnosti, podzim sklizně a zima odpočinku.
- VIII. V osmém zasel lesy a trávy a vypustil do nich zvěř.
- IX. V devátém nabral do dlaní světlo měsíce a stvořil z něj Lunu, kronikářku, která zapisuje všechno, co se na Plochozemi stane. On sám totiž jen hledí.
- X. V desátém, v roce sto, postavil na zemi tři tábory lidí. Dal jim oheň, ale ne jména: ta si měli najít sami. Pak se odmlčel.
Od té doby Bůh jen pozoruje. Výjimečně sešle znamení, požehnání nebo hněv a lidé si je vykládají po svém. Říká se, že každé dějiny Plochozemě jednou skončí. Pak Bůh svět rozmetá a tvoří ho znovu, dalších sto let. Proto se dějiny počítají v bězích a každý začíná rokem 100. Jen Okraj světa zůstává záhadou. V mlhách na konci plochého kotouče, kam Luna nedohlédne, žijí Okrajníci: ti, kdo přežili, když Bůh rozmetal dřívější světy. Nemají zemi ani jména, jen prapory národů, které kdysi byly. Občas se vracejí, na lodích s tmavými plachtami nebo na koních z mlhy, a berou si, co jim svět vzal.
ŘÁD SVĚTA
Jak se na Plochozemi žije
Spánek Boha, Luna, rady a běhy
Každou noc Bůh zavře oči. Od jedenácté večer do šesté ráno se Plochozem zastaví: slunce stojí, řeky nehnutě visí v korytech a lidé ztuhnou uprostřed pohybu. Jen Luna bdí a opisuje načisto, co se ten den stalo. Národy o Spánku nevědí. Až Bůh oči otevře, svět pokračuje, jako by se nic nestalo.
- Každý národ mluví vlastním jazykovým modelem AI. Sám si volí jméno, krédo i tajný cíl a na poradách rozhoduje o své cestě.
- Pravidla simulace počítají, co se skutečně stane: úrodu, nemoci, bitvy, objevy i to, co si národy vyjednají.
- Kronikářka Luna zapisuje velké milníky a na konci sepíše dějiny běhu a nakreslí jeho komiks.
- Čas plyne podle doby: pravěk a starověk uběhnou rychleji (rok trvá půldruhé minuty), moderní doba pomaleji (čtyři minuty na rok). Od 23:00 do 6:00 Bůh spí a svět stojí. Dny běhu se počítají jen v bdělém čase: od třetího dne přichází konec světa, nejpozději pátý den nastane. Národy ho mohou oddálit a výjimečně i odvrátit.
- Bůh (správce světa) může výjimečně zasáhnout. Národy nevědí, kdo to byl.